Epizoda 53: Kdo je ve firmách zodpovědný? – Technická opatření

Jak bylo avizováno v 52. díle, chci do této praxe proniknout ještě hlouběji, poukázat na chyby, kterých se často dopouštíme, a představit možná řešení.

1. definovat požadavky na produkt

Vycházíme-li ze základní myšlenky, že každý výrobek obvykle prochází fází přepravy k uživateli/příjemci, bylo by dobré vědět, jaké zatížení vydrží. Na základě těchto znalostí pak lze stanovit opatření a náklady na balení.

Výrobek, který je citlivý na otřesy nebo vibrace, musí být zabalen jinak než stroj nebo systém. Od toho se pak může odvíjet i volba dopravního prostředku a zajišťovacích opatření.

V této souvislosti je třeba zmínit důležitou směrnici VDI, list 5 VDI-2700 „Zajišťování nákladu na silničních vozidlech – Systémy řízení kvality“.

Název neprozrazuje hned použitelný obsah. Popisuje šedou zónu mezi klientem a dopravcem/zasílatelem tím, že rozkládá přepravní proces na tenké plátky a popisuje výsledná opatření v obecné rovině.

Obsah mého článku z toho vychází a celou věc podkládá praktickými zkušenostmi. Každý manažer logistiky by se měl s tímto pokynem seznámit a implementovat jeho požadavky specifickým způsobem pro danou společnost.

2. očekávané přepravní zatížení

Od okamžiku, kdy si zákazník objedná zboží/výrobky, je obvykle známo i místo dodání/odběru. To umožňuje stanovit i předpokládané náklady na dopravu.

Předpis CTU 2014 obsahuje tabulkový přehled očekávaných přepravních zatížení. Ten by měl být základem pro úvahy.

Dodávka z Německa do Ameriky nevyhnutelně zahrnuje leteckou nebo námořní přepravu, předběžná a následná přeprava vždy zahrnuje silniční dopravu a její části mohou být přepravovány také po železnici. To znamená, že úvahy vycházejí již ze čtyř různých přepravních nákladů.

Opatření, která je třeba přijmout, např. balení, musí vycházet z nejvyššího přepravního zatížení.

Pokud se tyto aspekty zanedbají, je jen otázkou času, kdy dojde k problémům a/nebo poškození při přepravě. Již v této fázi je třeba zvážit typ způsobu upevnění, aby bylo možné výrobek v případě potřeby vybavit potřebnými upevňovacími body.

3. důležité požadavky na vozidlo

Při žádosti o přepravu se vynechávají rozhodující opatření. Ve většině případů se můžete spolehnout na to, že pneumatiky vozidla jsou kulaté. Zda však také odpovídají předpisům o provozu na pozemních komunikacích, je již rizikem.

Při přepravě nebezpečného zboží je nakládací společnost povinna mimo jiné zkontrolovat vozidlo z hlediska bezpečnosti silničního provozu, což zahrnuje i „kontrolu“ pneumatik. Nejedná se tedy o kontrolu TÜV.

V závislosti na nakládaném výrobku je třeba uvést typ vozidla, např. skříňová nebo plachtová nástavba. Pokud je požadováno zajištění pomocí upevňovacích popruhů, může mít smysl požadovat perforovanou lištu, protože ta není standardním vybavením podle normy EN-12642. Každý popruh pak může být zajištěn v optimální poloze. Pokud je plánováno zatížení jeřábem, neměl by být opomenut odkaz na „funkční“ posuvnou střechu.

4. správné vybavení pro upevnění nákladu

Je třeba určit také typ zajištění. Již samotné tvrzení „musí být poskytnuty dostatečné zajišťovací prostředky“ v sobě skrývá řadu rizik. Ukázalo se, že je účelné specifikovat zajišťovací prostředky, jakož i jejich vlastnosti a počet.

Například: 10 napínacích pásů s dlouhými pákovými napínacími ráčnami, STF=500daN, LC=2 000daN a dvěma chrániči hran na pás.

Neměla by být vynechána poznámka, že pásy nesmí být vyřazeny. Mělo by být rovněž uvedeno, že veškeré dodatečné náklady vzniklé v důsledku chybějícího nebo nesprávného upevňovacího zařízení hradí dopravce.

Pokud jsou požadovány protiskluzové rohože, je rozhodně vhodné uvést odkaz na požadavek na kvalitu podle listu 15 VDI-2700 „Protiskluzové materiály“.

Čím podrobnější je specifikace vozidla a výbavy, tím méně překvapení je čeká a tím méně se jimi musí zabývat, protože pravidla hry jsou jasná.

5 Správná metoda zálohování

Volba způsobu zajištění je spojena s rizikem, které by nemělo být podceňováno, pokud je ponecháno na řidiči nákladního vozidla.

Předpoklad, že řidič je odborník, se v praxi nepotvrzuje. Nakládací firma by měla mít celý proces pod palcem. Nejčastěji používaným způsobem zajištění je upevnění. Stejně tak často se používá nesprávně nebo je nevhodná a neúčinná.

V závislosti na hodnotě zboží by měly být k dispozici jasné pokyny k nakládce, které odrážejí vypočtený způsob zajištění. Za to je odpovědný „vedoucí nakládky“ a v případě pochybností je to jednatel, pokud nejmenoval nikoho jiného. To usnadní práci zaměstnanci provádějícímu nakládku a pokyny mohou sloužit také jako deník nakládky.

6. stávající nakládací a vykládací zařízení

Měly by být objasněny podmínky nakládky a vykládky, aby se jim příjemce mohl přizpůsobit.

Ne každý příjemce má například 10tunový vysokozdvižný vozík s dlouhými vidlicemi, což často znamená, že palety nejsou umístěny na protiskluzových podložkách, protože to znesnadňuje tlačení a tahání.

Pokud je vykládání jeřábem nezbytné, je třeba zvážit doplnění zdvihacího zařízení, zejména u strojů a systémů.

Pilíř „technická opatření“ zabírá ve směrnici VDI hodně místa a je nezbytný pro bezproblémovou přepravu. Čím přesněji jsou procesy naplánovány a čím lépe znají zúčastněné osoby své úkoly, tím menší je riziko, že se něco pokazí.

Mým cílem je také zahájit myšlenkový proces. Zkušenosti ukazují, že vady, poškození při přepravě nebo příčiny sluchových forem kontrolních orgánů lze lokalizovat právě v této oblasti.

Jak se říká, „nestačí jen chtít chytat ryby, musíte si vzít i síť“.

S tímto vědomím zůstaňte naladěni, bude další díl.

Váš, Sigurd Ehringer