Díl 69: Metody zajištění: Přivazování směrem dolů – Ta věc s úhlem upevnění…

1. Předpínací síla

Musí být trvale přitlačena po celou dobu přepravy a nesmí se zmenšit v důsledku změny obvodu upínacího popruhu.

Původní obvod upínacího popruhu (zelená čára) se během přepravy změnil a zkrátil se (červená čára). Délka popruhu mezi upínacími body však zůstává stejná, a proto se předpínací síla nutně snižuje.

Snížená předpínací síla = náklad není zajištěn.

1a. Typ upínacího zařízení

má podstatný vliv na předpínací sílu. Existují dvě varianty:

• Ráčnová klika s krátkou pákou (vlevo) a
• Ráčna s dlouhou pákou (vpravo)

U ráčny s krátkou pákou

Je třeba dosáhnout síly SHF (ruční síly) 50 daN „zatlačením nahoru“ na rukojeť. Každý si dokáže tuto situaci představit, když se pokusí jednou rukou zvednout činku o hmotnosti 50 kg.

U ráčny s dlouhou pákou

Je třeba dosáhnout hodnoty SHF (ruční síla) 50 daN „tahem dolů“.

K dosažení tažné síly se přitom využívá celá tělesná hmotnost. Zkušenosti ukazují, že tělesná hmotnost ve většině případů přesahuje 50 kg.

Pravděpodobnost, že se podaří dosáhnout uvedené hodnoty SHF, je tedy podstatně větší než u ráčny s krátkou pákou

1b. Protažení materiálu popruhu

Předpínací síla má vliv zejména v případě, kdy se popruh kvůli příliš nízké předpínací síle dostatečně neroztáhl.

Během přepravy se to vyrovná a předpínací síla se ztratí. Na obrázku má pás protažení 7 %.

To znamená, že se materiál popruhu na délce jednoho metru natáhne o 7 cm. Pokud předpokládáme obvod upínání 4 m, pak by to bylo 28 cm. Tento příklad má za cíl ilustrovat tento vztah.

2. Třecí síla

mezi nákladem/nosičem nákladu a ložnou plochou by měl být co nejvyšší. Koeficient tření se označuje symbolem μ.

Certifikáty výrobců návěsů obvykle uvádějí koeficient tření μ = 0,3 pro zabudované sítotiskové dno.

Příklad výpočtu:

Náklad váží 1 000 kg ~ 1 000 daN.

Při koeficientu tření μ = 0,3 by třecí síla činila 1 000 daN × 0,3 = 300 daN.

Jelikož nejsou uvedena žádná konkrétní opatření, lze předpokládat, že důkladným zametáním lze přibližně dosáhnout koeficientu tření μ = 0,3.

Klíčové slovo „dokonale čistá ložná plocha“.

2a. Materiál s protiskluzovými vlastnostmi

Jeho použití za účelem zvýšení koeficientu tření může být rozhodně smysluplné. Musí však splňovat požadavky normy VDI-2700, list 15 „Protiskluzové materiály“.

V nich jsou stanoveny požadované vlastnosti, jako je například prodloužení při přetržení. Ne vše, co se nabízí, splňuje tyto požadavky.

Stavební ochranné rohože nebo zbytky dopravních pásů, viz obrázek, k tomu nepatří.

Na obrázku je vidět ARM špatné kvality, protože je roztrhaná kvůli příliš malému prodloužení při přetržení.

Koeficient tření podle VDI činí zpravidla μ = 0,6, za předpokladu, že ložná plocha je zametena.

Ten pozitivní rozdíl je snadno rozpoznatelný.

Příklad výpočtu:

Náklad váží 1 000 kg ~ 1 000 daN.

Při koeficientu tření μ = 0,6 by třecí síla činila 1 000 daN × 0,6 = 600 daN.

2b. Správné používání Antirutschmatte (ARM).

Nejčastější chybou je, že se ARM umisťuje na znečištěnou ložnou plochu.

Obrázek zachycuje mimořádně nepříznivou situaci.

Při použití ARM nesmí deformace způsobená tlakem přesáhnout 20 %.

Na obrázku došlo k prorazení podložky kvůli příliš malé opěrné ploše. Je tedy vždy třeba dbát na to, aby tlak na jednotku plochy nebyl příliš velký.

Situace na tomto obrázku ukazuje, že přípustný tlak na jednotku plochy již byl překročen.

ARM dosahuje svého maximálního účinku pouze tehdy, je-li náboj prostřednictvím ARM zcela oddělen od nabíjecí plochy. Správný termín pro tento jev je „odpojení“.

Zvýšený koeficient tření se vyskytuje pouze v zelené oblasti. V červené oblasti dochází ke kontaktu s ložnou plochou. Nosič nákladu není odpojen.

Při jízdních zkouškách by se ukázalo, že se zatěžovací jednotka otáčí v zeleném rozsahu, protože v červeném rozsahu je koeficient tření nižší.

Právě takové situace a znečištěná ložná plocha patří mezi nejčastější chyby.

K nejčastějším chybám dochází proto, že ani přepravce, ani řidič neznají nebo nechápou souvislosti.

To jasně dokládá situace zachycená na nedávné fotografii. Pásy zajišťují maximální ochranu proti „odletu“, ale ne proti pohybu nákladu.

Jedna z výtek by mohla znít takto: „
“ je nevhodné vozidlo, protože náklad nelze kvůli chybějícím upevňovacím bodům účinně zajistit.

Žlutý rámeček znázorňuje vztah mezi třením a zrychlením. Cx,y je hodnota zrychlení v podélném nebo příčném směru k směru jízdy.

μ je koeficient tření

Cz – vertikální gravitační zrychlení 9,^{81 m/s²} ~ 1

Cx = 0,8 g; Cy = 0,5 g; μ = 0,3; Cz = 9,81 m/s² ~ 1

0,8 – 0,3 × 1 = 0,5

Z toho vyplývá, že efektivní zrychlení ve směru jízdy v tomto případě činí 0,5 g.

Červený rámeček představuje hmotnost nákladu, na jejímž základě se pomocí gravitačního zrychlení vypočítává setrvačná síla.

m × g = 1 000 kg × 9,81 m/s² = 9 810 kg·m/s² = 9 810 N = 981 daN ~ 1 000 daN

Pro následující výpočet se gravitační zrychlení zaokrouhlí nahoru na 10 a hmotnost nákladu činí 1 000 kg

Fialový rámeček znázorňuje účinnou předpínací sílu v závislosti na koeficientu tření a úhlu upevnění α.

Pro následující výpočet předpokládáme úhel upevnění α rovný 75°. Sinus této hodnoty činí 0,9659

2n= jsou oba úhly upevnění α, které se obvykle vyskytují při upevňování.

Jelikož se jedná o princip „třecího spojení“, je třeba i zde započítat koeficient tření μ.

Pomocí funkce sin α se určí kolmá složka předpínací síly.

Modrý rámeček obsahuje bezpečnostní faktor, který slouží k vyrovnání nejistot.

Má činit 1,25.

Pro tento výpočetní příklad si vezměme pás s touto etiketou.

Vzhledem k nízké předpínací síle 250 daN má s velkou pravděpodobností ráčnu s krátkou pákou.

Předpokládejme, že předpínací síla 250 daN je skutečně dosažena.

Za předpokládaných podmínek z této předpínací síly zbývá pouze 72 daN.

Na základě výše uvedených předpokladů by účet vypadal následovně:

FT = 250 daN × μ × sin α =
FT = 250 daN × 0,3 × 0,9659 = 72 daN

<< K předchozímu příspěvku
, díl 68: Dokumentace zajištění nákladu – tipy a pomůcky

K dalšímu příspěvku >>